Začátek vědecko-technické revoluce se datuje prakticky až k vynálezu parního stroje. Ten byl jedním z impulzů, které v podstatě nastartovaly moderní dobu nových objevů. A není pochyb, že od té doby se naše životy v mnohém zlepšily.
Ovšem dnes již začínají mít lidé pocit, že tempo, s jakým jsou nové výrobky dodávány na trh je příliš rychlé. Navíc zde v podstatě jen o to, aby se daný produkt prodával, nikoliv o to, aby byl skutečně užitečný nebo nezávadný (i když v tomto směru existují národní i mezinárodní regule).
Je tedy na místě se ptát, zda a kdy toto období překotných objevů skončí. Přeci jen, jednou musíme narazit na limit, co vše můžeme ještě vyzkoumat, a to jak ve vědě, tak v technice. Nezdá se však, že by k tomu mělo v nejbližší době dojít.
Je totiž pravdou, že zvláště ve vědě je ještě mnoho neznámého. Rozhodně se nedá říci, že víme naprosto vše o tom, jak náš svět funguje. Tím však vzniká v podstatě začarovaný kruh. Pokud totiž nepokročíme ve vědě, můžeme jen těžko pokročit v technologiích. A pokud nepokročíme v technologiích, nemáme v podstatě možnost, jak provádět nové pokusy ve vědě.
S největší pravděpodobností tedy technologická revoluce skončí tím, že narazíme na hranice svých možností. Již zkrátka nebude možné nic nového vyzkoumat, avšak to také bude znamenat, že nemůžeme vytvářet nové technologie. V tuto chvíli se vývoj v podstatě zastaví a my se budeme muset spokojit s tím, co zatím máme.
Avšak tato doba je i přes dnešní překotné tempo nových objevů stále ještě velmi vzdálená. Nemusíme se tedy bát, že by k něčemu takovému došlo ještě za našich životů. Ve skutečnosti tomu bude po nějakou dobu přesně naopak – tempo vývoje se neustále zrychluje, a tento trend bude pokračovat.
Zda je to dobře či špatně, je otázka. Ovšem to nám nijak nebrání využít těchto nových vymožeností k tomu, abychom si usnadnili život. Přeci jen, většina z nás ho nemá zrovna jednoduchý, a každá, byť nepatrná pomoc je vítána.