Těšila jsem se, až si udělám řidičský průkaz budu mít konečně auto. Auto byl celý můj život a můj sen, protože jsem chtěla pracovat v práci, kde budu právě musí řídit auto. A nejlépe dodávku. Protože jsem si řekla, že bych mohla například distribuovat léky anebo různé zboží. Můj otec distribuoval celý život časopisy, tiskoviny a taky tabákové výrobky do všech trafik v našem městě a taky v okolí. Myslím si, že práce ho velmi bavila, protože v té práci vydržel dvanáct let. Potom odešel do důchodu, což asi chápu. Potom si otec taky našel brigádu v tom, že autem rozvážel taky tiskoviny, ale pouze jenom jako brigádně.
Takže mu to nezabralo moc času a mohl se taky věnovat nám jako rodině a taky svým koníčkům. Protože otec velmi rád hrál golf anebo jenom tak někdy závodně jezdil v autokárách, kterého velmi bavili. Tak jsem si řekla, že až budu mít řidičský průkaz a nějaké kvalitní auto, tak bych taky například mohla dělat taxikařinu. Taxi by mě taky hodně bavilo a musím říct, že u nás v obrovském ještě pouze jenom jedno taxikářské auto.
Jenom jedna taxikářská společnost, co dělá jeden pán soukromě, takže mám pouze jenom jedno auto. A opravdu si vydělává skvělé peníze, protože on vlastně nemá konkurenci. A stejně on nemůže ani pokrýt poptávku nad nabídkou. Takže jsem si řekla, že bych mohla, jak rozvážet pizzu, tak mi taky potom na druhý úvazek a to dělat třeba taxikářku. A pak uvidím, co mi osud přinese. Každopádně se těším, že až budu mít řidičák že moje práce bude spočívat v tom, že budu hlavně nejvíce používat auto. Vím, že taková práce je spíše hlavně pro muže, ale když já tak moc ráda řídím auto, že si bez něj nedokážu představit život. A hlavně chci, aby moje práce byla pro mě taky zároveň mým koníčkem. Myslím, že v tomto názoru nejsem sama. Nerada bych pracovala tam, kde mě to sužuje.