Pamatuji si, když jsem šla do své nové práce. Nebylo to vůbec nic jednoduchého, protože jsem taková uzavřená, já jsem introvert. A někdy je to fakt na obtíž, neumím se ozvat. A nicméně jsem byla v práci, kde jsem měla pracovat na recepci. A ze začátku mě tam zaučovala velmi příjemná paní. Byla taková starší a já si myslím, že šla asi potom do důchodu. A já zaberu její místo. Paní byla opravdu milá a velmi kvalitně mě zaučovala. Měla jsem na to týden. Takže se mnou ta hodná a milá paní byla se mnou opravdu celý týden v práci, aby mě ukazovala všechno, se mám správně dělat a co nedělat. A bylo to docela dost složité. Ale snažila jsem se. A nakonec to dopadlo všechno dobře.
Vítala jsem tam hlavně hosty a zařizovala jsem jim ubytování. A musím říct, že první dny práce tam byla opravdu skvělá společnost a taky se mi líbila ta pracovní atmosféra. Protože všichni mi přišli takový přátelští a chytří. Tak jsem si řekla, že jsem třeba vyhrála jackpot, protože když máte skvělou práci, kde se cítíte dobře, tak je to opravdu velká výhra.
A navíc pokud tam máte dobrou společnost a taky dobré kolegy, tak si můžete gratulovat, protože v dnešní době je to takové, že většinou každý žárlí jeden na druhého, že někdo má lepší úspěchy než ten druhý. A myslím si, že je to opravdu špatně. Protože vůbec nechápu, se úspěch nepřeje všem, proč si ho lidé nepřejí navzájem? To se už nedělá? Copak je dnešní v společnosti tak špatný? Já si myslím že to je dnešní doba. Protože když se ohlédnu zpátky, tak bylo méně záviděníhodný se žárlivých lidí. I moje babička mi to potvrdila, že dříve měli taky na vesnici skvělou společnost, že se mohli spolehnout jeden na druhého, ale v dnešní době je to prý velmi složité a těžké. Většině lidí se nedá moc věřit. A co si myslíte o rozdílu společnosti dříve a dnes vy?